Aktuální případ zasáhl nejednoho pejskaře, a ty z bull komunity zvlášť – na pražském Petříně napadl agresivní pes čtyřletého chlapce, ten je v kritickém stavu v nemocnici… Hned se mluví o tom, že to byl pes typu bull, a emoce jedou na plné pecky!

K události došlo ve čtvrtek 1. dubna (bohužel to nebyl Apríl), majitel psa ihned po incidentu utekl, dítě odvezli do nemocnice na operaci (viz první článek o události např. zde). A hned samozřejmě v diskusích pod články začala ohnivá debata o nebezpečných zabijácích a lidi by nejradši psa i s jeho majitelem veřejně lynčovali…

Naše šéfredaktorka Katka Kašparová poskytla k tématu rozhovor pro CNN iPrima News – článek vyšel v neděli 4. dubna a najdete ho zde.

ZDE PŘINÁŠÍME KOMPLETNÍ ZNĚNÍ ROZHOVORU (do článku se pochopitelně úplně vše nevešlo):

Ot.: Jsou bull plemena agresivnější nebo jakkoliv bojovnější než ostatní plemena?

Nejprve je nutné si vysvětlit, KDO to vůbec je. Kdysi dávno se skutečně psi typu bull zneužívali k psím zápasům. Ale pozor, psi byli vedeni k agresivitě výlučně vůči psům, nikoliv lidem! Ta se naopak tvrdě eliminovala a takoví psi se buď rovnou utráceli, nebo se aspoň nepouštěli dále do chovu. Láskyplná povaha psů k lidem se dokazovala např. tím, že si majitelé před zápasem psy navzájem koupali apod.

Bojům s psy se věnovali především pitbulové. Od této „bojové“ linie se posléze oddělila linie tzv. exteriérová – na výstavy, a z té je dnešní americký stafordšírský teriér, neboli staford či amstaff.

A přestože se už přes 200 let psí zápasy nekonají (ne oficiálně), mají pitbulové dodnes v genech jistou nesnášenlivost vůči jiným psům. Přesto znám řadu pitbulů, co s jinými psy vycházejí úplně v pohodě.

Úplně jinou kategorií jsou pak bulteriéři – ti se tenkrát specializovali na boj s krysami a soutěžili v arénách v jejich chytání na čas. Dodnes se hojně užívají při lovu divočáků, ale většinou jsou to už spíš gaučáci, kteří se venku v dešti rozpouštějí a hony už pořádají doma na ledničku… O našem bulteriérovi vždy říkám, že je to typický „bojový“ pes – nejvíc se bojí u doktora!

A pak jsou zde stafordšírští bulteriéři, tav. stafbulíci (vzhledově taková zmenšenina stafordů), kterým se dokonce přezdívá „dog nanny“, tedy dětská chůva. Z toho už je jasné, že bývají velmi dobrými psy i k malým dětem.

Zjednodušeně řečeno se dá říct, že bull psi se doslova rodí s láskou k lidem, ale samozřejmě jsou to velmi silní a energičtí psi a je nutno je vždy důsledně vychovat, socializovat a nenechat vyrůst jako dříví v lese! To ale platí snad o všech psech – zásadní je správná socializace a výchova – to jakmile ve správném věku chybí, horko těžko se to pak napravuje…

Ot.: Co jako odbornice soudíte o záběrech z kamer týkajících se včerejšího případu? Šlo opravdu o stafforda, jak vypověděli svědci útoku?

To je přesně ta kardinální otázka – CO to vůbec bylo za psa? Skutečný čistokrevný(!) staford prostě nemá napadení člověka, natož dítěte, vůbec v povaze! Typický bulík si, nadneseně řečeno, radši nechá od úplně cizího dítěte vypíchnout oči, než by mu něco provedl…

Z těch záběrů bohužel vůbec není zřejmé, co je to za psa, s největší pravděpodobností nějaký kříženec. Místy mi i přišlo, že má poněkud delší srst – a všichni bull psi jsou krátkosrstí. Takže kříženec bůhvíjakých plemen a s bůhvíjakou minulostí!

Dost podivně se zachoval i jeho majitel – namísto pomoci utekl?! To přece normální člověk neudělá! Stejně jako slušný člověk neodjede od nehody…

A zde jsme u jádra problému – za psa vždy může především majitel! To je stejné, jako když si pitomec koupí rychlé auto a zabije s ním člověka. Také budete soudit to auto?

Ot. Proč si podle vás média vybrala právě bull plemena?

No, to by mě taky zajímalo… V případě bull psů mají hned všichni jasno – pes je zabiják, krvelačná příšera, učiněné zlo. Zajímavé ale je, že když napadne dítě třeba retrívr, hned se ho všichni zastávají: „Jak se to mohlo stát? Vždyť je to takový hodný pes…?“ Každý ho hned automaticky bere, že je to přece ten „rodinný a vodící pes“.

Přitom mého prvního bulteriéra napadlo za jeho život nesčíslně retrívrů, pudlíků, ohařů… apod. typicky „hodných“ psů! Náš bulda se nikdy nebránil, útoky zásadně nevracel, vždy z konfliktu odešel. Jenže před ním cizí lidi přecházeli na druhou stranu ulice, a ne před tím kokršpanělem, co mu pak zuřivě visel na krku!

Je to prostě strašně nefér přístup, a za sebe se ho snažím změnit tím, že když potkáme ustrašené lidi, viditelně naočkované bulvárními žvásty o „nebezpečných psech“, snažím se jim ukázat, jak je ten náš bulda úplně normální vychovaný a milý pes… Vždy ho samozřejmě pevně držím, aby třeba dítko samou radostí neporazil – přece jen přes 30 kilo má a svalů hromadu.

Jako určitou „osvětu“ bull psů pořádáme už od r. 2014 originální Bull Srazy, kde je vždy mnoho set bull psů na jednom místě (rekord zatím byl 705 psů v r. 2018; viz www.bullsraz.cz), a nikdy zatím nevznikl žádný problém! Tedy, po pravdě, jeden krvavý střet se tam před pár lety stal – to když z vedlejší souběžné akce utekla agresivní border kolie (předváděla tam agility) a ošklivě pokousala 4měsíční štěně bulíka…